Znáte to - přihlásíte se na Facebook a vykoukne na vás "svodka" toho, co se dělo v době, kdy jste tam nebyli. Pozvánka na akci, žádost o přátelství, nejrůznější "výkřiky", které si napsali vaši přátelé do statutu. Nedávno mi říkal kamarád - "Víš, koukal jsem se tam a mezi "pohádal jsem se s manželkou", "poslouchám Nohavicu" a "nemám rád horko" bylo taky "Probudila jsem se ve tři v noci. Asi hodinu jsem nemohla spát a došlo mi, jaký zázrak je, že žiju, že tu jsem, že mě tu Bůh chtěl - a tak jsem tady... Krása."
Koukal jsem na to jako blázen a pořád se k té větě vracel," prohlásil kamarád.
Díky své práci mám možnost často mluvit s lidmi o tom, jaká byla jejich cesta k Bohu. Jsou to velice zajímavé příběhy a vyprávění plná nejrůznějších zvratů, zatáček, záhybů.... i když vím, jak to dopadne, často poslouchám se zatajeným dechem. Je zvláštní, jak rozdílná ta vyprávění mohou být - často plná emocí, slz a velké radosti, ale někdy taky jakási "zamlžená", tápavá, nesvá. Jako by to, o čem daný člověk vypráví, už lovil někde hluboko ze dna svých vzpomínek. Jako by to vzpomínání vlastně trošku bolelo, nebo bylo nejisté. Jako by se ten člověk sám musel zorientovat v tom, o čem mluví. A přitom je řeč o setkání s Bohem - nic důležitějšího v životě není!
Když putovali Izraelité po poušti, vymřela tam celá generace, která žila v Egyptě. A jejich děti dostaly za úkol navždycky si připomínat přechod Rudým mořem. Ty další generace si měly pořád oživovat události, kterých se vlastně ani nezúčastnily. Nenechat to největší, co se v dějinách jejich lildu událo, zapadnout hluboko. Tahat to stále na světlo, tu kytku znovu a znovu zalévat, aby voněla. A když to přestali dělat? Obrátili se k modlám. A ani to nedalo moc námahy.
A tak si ze všech těch střípků skládám vědomí, jak důležité jsou vzpomínky. Jak je nutné vzpomínat, oživovat obrazy, vracet barvy do "zašlých rámů". Jak nutné je dívat se dopředu, ale zároveň být pevně ukotven v tom, co je za mnou. Nenechat padnout prach na věci, které se staly "kdysi", ale byly důležité a pro můj život určující.
No schválně - vzpomněli jste si dnes na něco?
Hezký článek..děkuji:) všimla jsem si, že když říkám svoje svědectví, často ho říkám jinak. Ne že bych si vymýšlela, domýšlela..asi tak v rámci normálního sdělení velkýho zážitku- ale proto, že se soustředím na něco, co mě předtím uteklo..Je to naprosto užasný, že tyhle naše \"seznámení\" s Bohem jsou často proměňovaná s časem a to, co by nás za normálních okolností nemohlo překvapit- nás stále překvapuje a dostáváá...
Krásně napsáno.. Já dnes vzpomínal hodně...měl jsem na to moře času..šel a vzpomínal..a šel...a..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.