Po pár dnech bez kofeinu si dávám na pražském hlavním nádraží kávu, pořádnou, silnou. Voní intenzivně a omamně. Ach, ta krása. Ponořím rty do vábivého moku - a totálně si opařím patro. Nedočkavá, nepřipravená na to, že silná bude nejen vůně, ale i teplota.
Absence zážitku může vyvolat touhu po nové, možná ještě větší intenzitě - a následkem je často imaginární či faktická popálenina. Jak nebezpečné je uvěřit tomu, že Boží přítomnost, blízkost se pozná podle pocitu, prožitku, že jde jen o to si ji "užít". Po pár dnech půstu je pak možné si spálit patro (pomyslně nebo skutečně) - a zaleknout se. A pak buď chtít ještě větší, intenzivnější zážitky, a nebo zvolit raději nic, v touze patro (sebe sama) uchránit před opařením.
A přitom by stačilo nespěchat...
to je moc hezký :)
...na zamyšlení :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.