Sluchátka na uších, šálu uvázanou pěkně napevno kolem krku, rukavice a čepice – brrr, ta zima je nepříjemná. Mířila k tramvaji – jen neuklouznout. Opatrně seběhnout tu spoustu schodů, nastoupit a nechat se odvézt do centra dění, za všemi starostmi, vyřizováním, spěchem a kalupem. Co na tom, že doba okolo konce roku by měla být spíše plná klidu a pohody. Říká se to – a každý ví, jak málo je to mnohdy pravda. Jenže copak něco zmůže plakat nad rozlitým mlékem?
Hudba ve sluchátkách byla konejšivá, klidná… Seděla a koukala na bílou krásu kolem. Vypadalo to jako by sníh nepadal shora dolů, ale létal zdola nahoru – tiše a volně. Jako by vzduchem poletovalo stříbro.
Když tramvaj zastavila pod dálničním nadjezdem, zarazila se. Na obrovských šedých nosných sloupech bylo nastříkáno nové grafitti. Mohutná černá písmena křičela do prostoru T I CH O!!!!
I ticho může křičet.
Vyndala sluchátka z uší a zavřela oči. To ticho najednou přišlo a pohltilo ji.
woow, tohle ja jsem taky zjistil :-D vždycky jsem sebou všude měla mp2¨3 a poslouchala, jednou se mi ztratila a od te doby takove ticho, zamysleni.. diky moc za clanek. :-)
P.S. je zajímavé jak to tam nekdo nakreslil (nebo jak se tomu říká) a zrovna ty si to uviděla, takove jakdyby naplanovane ;-)
;-) To jo - já jsem to tam dostala jako dárek - Pán Bůh mi takové věci dělá často a já se o to častěji modlím, abych byla na taková pošťouchnutí citlivá a vnímala je, nemíjela je....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.